ŽIJU

7. dubna 2016 v 1:52 |  Můj drogovej svět
ŽIJU
ŽIJU
ŽIJU
ŽIJU
ŽIJU

KAŽDEJ DEN SE TOČÍ KOLEM MATRA
- OD KOHO VZÍT
- KOMU PRODAT
- KOLIK Z TOHO DOSTAT
- JAK MATRO DOSTAT

BUCHNY
MODŘINY NA RUKOU
TÝDEN BEZ SPÁNKU A POTÉ 2 DNY ÚPLNÉ NESCHOPNOSTI COKOLIV DĚLAT

DOKUD DEJCHÁM , ŽIJU


 

konec , PROSÍM - ŽÁDNÉ MORALISTICKÉ KOMENTÁŘE

16. ledna 2016 v 7:23 | Nikdo |  Můj drogovej svět
v kapse ani korunu , na hlavě korunu



moc špatných věcí se dělo v poslední době jak bylo nejspíš poznat z článků.

špatného bylo čím dál tím ví

c a pozitiva ? žádná.


strašně , ale fakt strašně moc drog. před týdnem jsem smažila třeba 5-7 dní po sobě - nejedla - nespala - nic mi už nepřišlo důležitý. ztratila jsem motivaci pro kterou bych se snažila žít lepší život.

všechny ty špatnosti co mě přivedly k této myšlence mě celkově v hlavě dovedly k šílenství.

týden bez pauzy smažit...předposlední den mi ruplo v bedně a ani nevím jak nebo proč mě mama vyhodila z domu. už dlouho mě podezírala , ale vždy , když řekla ''doufám,že nejedeš v drogách'' jsem se buď sjetá nebo na déčku zasmála se slovy , že v žádným případě. měla mojeho způsobu života plný zuby. nedivím se. chodila jsem pořád v noci pryč a vracel se za skoro víc
jak 24 hodin.

v posledním týdnu mi přestal nabíjet telefon , takže jsem dá se říct bez mobilu a to mamě taky nedělalo radot , když jsem odešla v 10 večer ven s tím , že hned dojdu a v závěru jsem přišla až další den v 8 večer s vybitým telefonem , takže se mi od rána nikdo nedovolal.

je docela hustý se po týdnu smažení uvědomit a zjistit , že ležíš na zemi v typickým feťáckým bytě jaký určitě každej viděl v nějakým filmu :
-- otevřu oči , podívám se jestli je vedle mě ten , kterej se mnou i usínal a potom po místnosti. Ležím na matraci u zdi a za hlavou topení , naproti je hned stůl , který se tak ani nedá nazývat. je to spíš skládka - kapesníky , odpadky , vajgle , popel a kusy oblečení. u stolu je židle , která přes tu horu oblečení nejde vůbec vidět. naproti stolu (tudíž z mého ležícího pohledu levá zeď) je na zemi nespočetně moc věcí a většinu
nedokážu identifikovat - oblečení , šála , bunda , krabice a XY věcí , který jsou na nic. v posledním rohu je úplně to stejné. na dveřích bylo si myslím původně to dlouhé zrcadlo , ale teď je tam jen jeden větší kus ve výšce mojí hlavy. na jedné ze stěn jsou nějaké obrázky , které absolutně nedávají smysl - jedině otisk ruky toho ''umělce'' . vylezu z pokoje , že si dám v obýváku cigaretu. jedinej obývák vypadá jakž takž slušně a obytně. proto tam taky asi tráví většinu (celej) čas. Sedím na gauči , hladím jejich psa a s myšlenkama o tom jak z tama co nejrychleji vypadnout si i tak všimnu , že i když je na stole popelník nebo kdyžtak sklenička , tak i přesto típnou cigáro o stůl a nechají to tak. --

i přes moje znechucení k tomu bytu , lidem uvnitř (až na jednoho,kterého znám X let a mám ho ráda) , způsob jejich života apod... jsem tam strávila další noc.
strávila jsem v tyto mrazivé dny a noci venku. prostě na ulici. celej den i celou noc. vydržela jsem to dva dny. dva dny jsem vydržela tu hroznou zimu , žízeň , zmatek v hlavě , kterej mě dost poznamenal a prostě.. zkuste si zůstat přes noc venku , kdy sedíte na lavičce , čumíte na mobil s očekávání
m hovoru a takhle sedíte X hodin a máte na sobě jen džíny,tenisky,tílko,svetr,podzimní bundu a šátek. v kapse pár višňových bombari bonbonů a ipod se sluchátky. nic víc ani nic míň. věděla jsem , že třetí noc nezvládnu už , protože jsem únavou skoro upadala do mdlob , prsty na nohou jsem už nějakou dobu necítila a v hlavě jsem byla tak mimo , že

jsem dokázala žít v představě a realitu vypustit.. chtěla kontaktovat lidi z toho bytu , ale dřív mi volal on. ten , kterej tam se mnou usínal a kterého znám už pár let. a je to hlavně člověk , kterej má na 100x lepší způsob života a chci mu pomoct. ale .. prostě se ozval , přišel pro mě a šli jsme na ten byt. hned lehnout a i přes mou šílenou únavu z 2 nocí nespaní venku ,nebraní drog jsme si minimálně 4 hodiny povída

li ..

jak je tomu teď ?



všichni moji přátele , ať už ti starší ''přátelé'' nebo přítomní mi řííkají , že jsem blázen. a ano , já to vím. z toho nonstop několikadenního smažení mi prostě v hlavě přepnulo. občas se i sama přistihnu u toho jak vyfetovaně se dokážu chovat. ať už jde třeba jen o to , jakým stylem mluvím nebo jak nekontrolovatelně pohybuju hubou



moje čelist je na levé straně úplně posunutá nebo vyhozená nějak z pantu , ale mám kvůli tomu něco s uchem , takže 2v1 ! vím , že bych měla k doktorovi , ale bojím se..

jsem na ulici. domů jsem ani nezkoušela jít - zbytečná už jen ta myšlenka. spím buď na tom bytě se smažkama , který už jsou na buchně nebo u kamaráda. většinou jsem ale na ulici.

začala jsem prodávat v ulicích lidem, které znám , ale i neznám.

když den nemám , tak jsem na pokraji psychického zhroucení , brečím , nedokážu myslet , nedokážu se uvědomit , myšlenky jen na drogy - na to kde je sehnat a jak na ně sehnat peníze.

jsem zase na dně , ale docela jiném dně.

možná se ptáte , kde jsou všichni ti moji kamarádi z dob minulých (ne zas tolik) .. nevím , nikomu jsem neřekla , že jsem v hajzlu na ulici. neviděla jsem k tomu důvod. zatěžovat je tím ? být důvodem jejich trápení ? dočkat se lítosti ?
já nic takovýh

o nechci.

Věřím v samu sebe = vím , že se z tohohle dostanu. ať už sama nebo s pomocí , tak js
em si jista , že to zvládnu. zvládla jsem do teď všechny překážky ,


kterým jsem musela čelit.

já to zvládnu.


nejhorší je uvědomování si těch špatných rozhodnutí , myšlenek , činů , slov vypuštěných z úst . vím , že jak jsem byla přes 5 dní vysmažená , bez jídla , spánku jsem dokázala mít v hlavě tak šílený věci ... něvěděla jsem kolikrát co dělám nebo co říkám. nepřemýšlela jsem .. prostě jsem se z toho smažení p

obláznila a docela výrazně


MUSÍM SE NA NĚJAKOU DOBU ROZLOUČIT
nevím na jak dlouhou dobu , ale bude to stát za to.
jak se budu cítit a budu na sebe pýšná , tak se za to omluvim


Z CELÉHO SRDCE SI PŘEJU A PROSÍM KAŽDÉHO , KDO SI TO DOČETL AŤ SE ZDRŽÍ POUČNÝCH , VÝSMĚŠNÝCH , MORALISTICKÝCH A DALŠÍCH TAKOVÝCH NAPIČU KOMENTÁŘŮ.

UVĚDOMUJU SI CO SE STALO. ŽE SI ZA TO VŠECHNO MŮŽU SAMA A NEPOTŘEBUJU POUČOVÁNÍ OD LIDÍ


heheh

8. ledna 2016 v 20:29 | Nikdo |  Témata týdne

poslední den mého života ?

nejspíš by měl obsahovat :

strávit čas s tátou

být na drogách

být s lidma nebo člověkem , který pro mě dost znamená a mám jej ráda

cítit se spokojeně a šťastně

ničím se netrápit

být v přírodě

a mít úsměv na tváři


 


drogy

28. prosince 2015 v 14:23 | Nikdo |  Témata týdne
brát je ještě víc než letos

hahaha

loučení není snadné

27. prosince 2015 v 19:08 | Nikdo

MILUJJI TĚ

A MOC MĚ MRZÍ , ŽE JSEM TI UBLÍŽILA

UŽ TEĎ MI MOC CHYBÍŠ

SBOHEM



Ne,díky

24. prosince 2015 v 16:54 | Nikdo |  Můj drogovej svět

Šťastné a Veselé ?

TO TĚŽKO ...


až moc smutku
až moc pesimismu
až moc trápení
až moc bolesti
až moc drog
moc moc moc drog

Snad ségře a mámě vykouzlí úsměv na tváři dárky , které jsem jim vyrobila a koupila.

Před chvilkou jsem byla tátovy poslat dopis.
Potom jsem šla do sprchy , kde jsem brečela jako želva.

MOC MI CHYBÍŠ

STRAŠNĚ STRAŠNĚ MOC TÁTO


je tak strašně těžký udržet pláč , když mi jednou týdně zavoláš a já slyším tvůj hlas.
tvoji tvář jsem už neviděla strašně dlouho , ale mám naše společné fotky na které se dívám každý den - brečím nad nimi.

NEJDE SE USMÍVAT ...


Jednoduché

15. prosince 2015 v 13:36 | Nikdo |  Témata týdne

- s tátou

- s hromadou drog

- bez špatných nálad

- bez trápení

- s pravými kamarády

- s dostatečným množštvím peněz

- s úsměvem na tváři

- s tátou ...

- bez slz

- bez smutku